Můj životní příběh

Můj životní příběh

Narodil jsem se v Praze 15. listopadu 1988, v té době moje máma ještě studovala na Karlově univerzitě. V létě 1991 jsme se přestěhovali do Londýna, kde jsme 4 roky žili, chodil jsem tam do školy a dokonce i dva roky na základní školu Fox School. Pamatuji si, že od raného věku mě bavila matematika a logika.

V roce 1995 jsme se vrátili do Prahy. Když jsem v šesti letech vstoupil do 1.třídy na základní školu Jeremenkova (s rozšířeným jazykovým vyučováním), i když jsem už měl 2 školní roky učení v Británii za sebou. Snažil jsem se udržovat si angličtinu, ale v dětství se i rychle zapomíná.

20. prosince 1997 v 8 hodin večer jsem přistál v Ottawě. První měsíc byla velká ledová kalamita, tak jsem do nejbližší školy – York Street School začal chodit až v únoru. První rok a půl byl pro mne dost náročný. Protože jsem moc anglicky neuměl, chodil jsem na doučování. V Kanadě to mají velmi dobře nastavené a pomáhají cizincům naučit se angličtinu snadno a rychle.

Jelikož jsem byl jiný, malý a moc jsem anglicky neuměl, dočkal jsem se i šikany od straších spolužáků, kteří nebyli tak vstřícní jako většina kanadského národa. I přesto jsem si svých 4 a půl roku v Kanadě velmi užil. Když Češi vyhráli v ledním hokeji na olympiádě v Naganu, byl jsem hvězdou v hokejovém ringu, i když jsem sotva stál na bruslích. V Ottawě jsem si našel mnoho přátel a mrzelo mě, že je všechny musím opustit a vrátit se zpátky do Česka.

V roce 2002 jsem se dostal na střední školu s výukou v angličtině – English College in Prague. Bylo pro mě náročné se aklimatizovat, komunikovat se spolužáky opět česky, i když pro většinu z nich nebyla angličtina problém. Největší šok pro mě byl, jak se v Česku chlastá, kouří a hulí už od střední školy. V Ottawě jsme si se spolužáky ukazovali na jednoho patnáctiletého kluka, který kouřil a říkali si, jak je to hrozný.

V roce 2004 jsme se přesunuli na Filipíny, opět naprosto jiný svět. Zase jsem si musel najít nové přátelé. Už jsem je uměl vytipovat, dokázal jsem odhadnout s kým se mám a nemám bavit, s kým si budu dobře rozumět. Vybral jsem si jako maturitní obor psychologii, začala mě hodně zajímat. Pro svou závěrečnou esej jsem si vybral téma kolektivního nevědomí od Junga. Studoval jsem také matematiku a ekonomii, kombinace logiky a psychologie se mi zdála zajímavá.

Potom už jsem pokračoval se svým studiem v Praze na Anglo-americké univerzitě a pak VŠE. Kromě managementu na těchto tradičních školách jsem v roce 2009 začal studovat Univerzitu Nové doby. Tehdy mě napadlo, jak zkombinovat praktické znalosti z managementu se znalostmi alternativními.

Na jaře 2013 jsem se díky svému studiu dostal na semestr do Japonska na KEIO Univerzitu. Jejich přístup ke školství je mnohem víc hravý než u nás. Předměty jako Design Ethnography a Entertainment Strategy mi hodně daly a jsem za ně vděčný – odlišný způsob výuky využívám i během svých seminářů.

Od léta 2013 kromě dovolených a krátkých stáží v cizině působím v Praze.
Více o mém vývoji kouče najdete zde.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *